Tato sobota proběhla ve znamení jachtingu. Nejprve jsme s bráchou vyndali slámu a mrtvou kunu
z naší "420", na které jsme si následně ve slušném větru zajeli na párek a pivko
několik kilometrů do kempu. Na zpáteční cestě vítr trochu uvadl, takže jsem sestavil Necky
a dali jsme druhou, poněkud komornější, jachtací etapu...
Sestavení proběhlo s několika zádrhely, přece jenom budou chtít některé detaily ještě poladit.
Odměnou byl pěkný jachting i s diváky, kteří stejně jako můj bratr vyjadřovali své překvapení nad tím,
jak elegantně a svižně takový prcek umí jezdit. Tempu Necek nestačil ani začínající surfař
s postavou legendárního Homolky.
Akorát jsme zapoměli fotoaparát, takže žádná fota z jízdy zatím nejsou. Snad příště...
Po vyrobení a osazení kladek a natažení otěží dnes první jízda na rybníčku ve Voznici.
Loďka se chovala překvapivě dobře, ani jsem nemusel trimovat - trimy z obýváku jsou akorát.
I v poměrně silném větru při ostrém stoupání drží směr, jen při velkém náklonu přiostřuje
(což je dobře). Na zadní vítr není motýlek problém, při silných poryvech jde ale špička pod vodu.
Samozřejmě se vyskytly i problémky. Do lodi zatéká kolem hřídele navijáku, což vyřeší
trocha silikonu a vazelíny. Dále se mi při flatrování plachet vytřepala polovina spír
(zbylé jsem raději vyndal), bude potřeba je zajistit nití. Potom se ještě omotávala otěž
kosatky kolem ouška palubního deklu, což asi zatím řešit nebudu, i když se mi zdálo,
že motorek serva navijáku potom mírně zapáchal... Časem se asi jako problematické
ukáže spojení laminátového trupu a překližkové paluby. Ale až ta situace nastane,
budu jí řešit.
Celkový dojem: po ročním snažení a ne zcela malých finančních výdajích je to RADOST!
Ať zůstane i do budoucna.
Nakonec jsem rezignoval na shánění RC soupravy z druhé ruky a koupil jsem si nyní
slevněnou Hitec Laser 4. Hlavní je možnost omezovat výchylky serv, což využiji
u navijáku. Mé předělané servo Robbe Futaba S100 (místo původního potenciometru
zabudován 25ti otáčkový trimr) má s omezením výchylky 2 až 7 otáček, což je ideální.
Se šestivoltovým pětičlánkem z AA NiCd akumulátorů je rychlost otáčení výborná,
akorát dojezdy jsou hodně zpomalené; možná bude časem třeba upravit servozesilovač...
Nyní ještě stvořit řemenice, natáhnou otěže a jedééém.
Takže na nerezový drát jsem (zatím) rezignoval - použil jsem pérovou ocel 1,5mm.
Je to materiál, se kterým se "výborně" pracuje, ohýbání malých oček je opravdu zážitek.
Postavil jsem stěžeň (stěhy jsou z té šňůry na draka), osadil ráhno a kiking a pomocí
šňůrek připevnil plachtu ke stěžni. Držáky otěží, jejich délkového posuvu a upevnění
zadní části plachet na ráhnech jsem udělal z očka z pružinové oceli navléknutého do gumové
přístrojové průchodky - uvidíme, jak se toto řešení osvědčí.
Stále sháním RC soupravu. Potom by mělo stačit ji zabudovat, dodělat vedení otěží a hurá na vodu.
Nějak to nejde...
Stále sháním RC soupravu a nerezový drát. Budu se do toho muset pořádně obout, jestli chci letos jachtat!
Ušil jsem plachty. Tečka. Nápad to byl dobrý, leč výsledky nejsou kupodivu úplně špatné! Sice asi díky přílišnému napětí nití v šicím stroji se plachta ve švech trošku stahuje, ale loďka by se snad pohybovat měla... Plachty jsou ušité z více kousků padákoviny, které jsem dostal od kamaráda. Bílá barva již byla poněkud vyzobaná, takže jsem použil kombinaci červené a modré.
Pro takeláž a ovládání plachet jsem koupil šňůru na řiditelné draky s dostačující pevností 50 kg. Momentálně jsem však s kompletací jachty uvázl kvůli neschopnosti sehnat tvrdý nerezový drát o průměru 1,5 mm! Pokud někdo víte, kde ho sehnat, dejte mi prosím vědět na mejl. Díky.
Nakoupil jsem nějaké materiály pro stavbu a připravuji se na šitíčko. Plachet, samozřejmě!
Do paluby jsem epoxydem po menší úpravě zalepil úchyty stěhů a kosatky. Také probíhá postupná příprava stěžně a ráhen - materiál je hliníková trubka 12/1 mm a další díly.
Z kousku extrudovaného polystyrenu jsem vybrousil tvar předního trupového nárazníku.
Tento výbrusek jsem poté otiskl do sádry a vida, je tu forma. Jako materiál jsem
použil sanitární silikonový tmel - po dokonalém zatuhnutí je překvapivě houževnatý.
Bohužel tvar se až tak moc nepovedl, ale budiž, příští již bude dokonalý...
Nárazník jsem přilepil silikonovým tmelem na trup.
V modelářské prodejně jsem koupil "spojka lanka M3", které použiji na trupové úchyty
stěhů a kosatky. Bohužel to není přesně to, co jsem chtěl, ale alespoň něco.
Již mám jasno, jak budu stavět svůj další model plachetnice, bude to pomocí CNC řízené frézy, mrkněte
sem.
Tomu se říká opravdový koníček, co se do toho já amatér se*u!
Po zakoupení dalšího barevného spreje "bílá matná" jeho vyplýtvání na trup.
Barva sice místy moc nekryje (a to jsem spreje použil celkem dva!),
ale mě to bude stačit.
Také jsem stvořil a osadil hliníkový patvar (tl. 2 mm, snad bude stačit)
sloužící pro fixaci kýlu a paty stěžně na palubě.
Kýl je z obou stran polepen balsou tl. 4 mm a obroušen do požadovaného profilu.
Následuje olaminování kormidla a kýlu dvěmi vrstvami laminátu. Poté tmelení.
Příprava a zalepení knihy kýlu a hlavního podélného nosníku do trupu.
Epoxydem (akorát došel) jsem přilepil palubu. Dotmelení a dobroušení trupu - práce
na roky, pokud byste chtěli dokonalost. Provedeno vystříkaní dvou barevných
sprejů - na trup (bílá matná) a na kýl a kormidlo (červená tmavá). Při přenosu do sušárny
mi kýl spadl (potvora matka se povolila) na beton a částečně se odštípl tmel
z olověného závaží. Ku*va! Velkoryse na to kašlu!
Další tmelení trupu...do vnitřku trupu vlepeny výztužné smrkové lišty,
zalepení laminátové trubičky kormidla...další tmelení trupu...
Podle tvaru trupu jsem vyřezal z březové (prý letecké!) překližky tl. 2 mm palubu.
Následuje moření do třešňova a lakování epoxydovým lakem. Poté jsem podle
plánovaných otvorů vyřezal za pomocí lámacího nože otvory v palubě. Otvorům zdar!
Po pátečním vyškemrání olova v pneuservisu (použité závaží z disků kol)
následuje sobotní odjezd na víkendové soustředění se sudy a nedělní odlévání
olova do připravené formy, ve které je zastrčen duralový plech tl. 2,5 mm,
který tvoří základ kýlu. První pokus se nedaří, neboť olovo nezatéká
až do velice tenkého zadního konce. Následuje vyvrtání dalšího odvodního
otvoru do sádrové formy ve zcela zadní části kýlového závaží. Druhé odlití
se jakžtakž daří, odlitek je schválen.
Po první fixační vrstvě laminátu a předběžném vytmelení superděr jsem nanesl
nadvakrát ještě čtyři další vrstvy, lepidlo Epoxy 1200 (nepříliš vhodné), skelná tkanina je co dům dal,
myslím, že asi 80g/m2? Chtělo by to ale minimálně jednu těžší vrstvu,
tak snad příště, ha ha ha. Po zaschnutí tmelení. Možná by byl lepší
epoxydový tmel, ale já sehnal polyesterový, tak doufám, že to nebude vadit.
Z dřevěných lišt 20x10 mm, které původně měly sloužit k výrobě stěžně (chtěl jsem
ho mít stylově ve dřevě, už ani nevím proč) jsem stvořil stojan na loď.
Model kýlové zátěže namazaný vazelínou jednou polovinou obtiskávám do čerstvé sádry.
Po zatvrdnutí sádry mažu vazelínou i tuto a celé zalévám další sádrou.
Při dolování ztvrdlé sádry z formy za pomocí drsného způsobu sádrová forma praská.
Nas*án postup opakuji, jenom ve finále se nesnažím dostat sádru z formy,
ale formu ze sádry. Tento postup, až na zničený plastový truhlík, slaví velký úspěch!
Z "nalezeného" extrudovaného polystyrenu tl. 80 mm a překližkových žeber tl. 2 mm jsem slepil
na zakřivené překližce s nalepeným výkresem půdorysu základní tvar trupu.
Na to bídné provedení přípravy je výsledek poměrně slušný.
Pomocí superprogramu Bulb calculator
a CADu jsem vytvořil profil kýlového závaží, váha je propočítána asi na 2,5 kg olova. Podle šablony jsem
z oblíbeného extrudovaného polystyrenu vyřízl základní obrys ve dvou osách
a poté pokračoval v opracovávání pomocí rašple a smirkových papírů.
Výsledek je natolik sexy, že se mi ho ani nechce použít...
Ze dvou prkének balsy tloušťky 4 mm jsem vytvořil základní slepenec pro kormidlo. Po obroušení
do žádoucího tvaru jsem do něj vlepil zahnutou hliníkovou kulatinu tl. 6 mm.
Kamarád - letecký modelář - mě ukecává, abych si postavil nějaký modýlek.
Po předchozích zkušenostech s leteckými modely se mi do toho moc nechce
(větroň po prvním neslavném letu skončil na skříni, motorák se také moc neosvědčil,
i když o mé pilotáži se zkušený pilot vyslovoval v superlativech - že prý ještě nic takového neviděl).
Po krátké výměně názorů kapituluji a svoluji ke stavbě modelu plachetnice,
neboť jsem zkušený jachtař ;-)
Propátrávání internetu. Úmorné! Nalezeny nějaké použitelné obrázky.
Výborná je stránka Anderse Wallina,
kde jsem nalezl, snad jako na jediné stránce, i stažitelné výkresy trupu (Arrow)
v CADu, a to 2D i 3D. Podle těchto výkresů bude vznikat i můj modýlek.